O mně


O gastronomii jsem se od mala nijak nezajímala. Byla to pro mě jen nezbytnost, když mamka pomáhala taťkovi na stavbě a já ji musela, někdy kolem mých 12 let, zastoupit co se týče vaření. 

Začínala jsem asi jako každý. Od základních dobrot jako jsou řízky, hranolky, nějaká kuřecí směs atd. Až po složitější svíčkovou, guláš apod. 

Jelikož můj táta má hodně chlupatej jazyk , tak vítězství ve formě pochvaly mě nutilo se zlepšovat a zlepšovat. 

Vaření se stalo mým koníčkem asi v tu dobu, kdy jsem dokončila střední, na 14 dní si odletěla do Irska a zase se rychle vrátila a začala jsem žít sama v Brně. Pracovala jsem jako servírka a asi tak tři měsíce jsem nejedla nic jinýho, než zapečený brambory se smetanou a nebo něco smaženýho s hranolkama a kupou tatarky s kečupem. V té době přišel ten zlom a začala jsem v trafice místo cigár kupovat časopisy o vaření. 

A protože ke konci roku, kdy jsem se snažila sama uživit, přišel nápad jít na vysokou, tak jsem toho využila a vrátila se k našim a začala studovat vysokou hotelovku v Opavě. 

Každej, kdo má rád gastro a zajímá se o tento obor, doporučuju! 

Nejen že na vejšce poznáš lidi, kteří ti zůstanou na furt, ale díky tomu, že jsem studovala obor, kterej mě vážně bavil, tak jsem prošla celou vejšku v pohodě (až na prvák, tam si prostě musíš zvyknout na styl učení).

Po prváku jsem měla 85KG !!! Párty, akohol, fastfood atd. Asi nemusím pokračovat.

Pak jsem potkala jednoho pána a mu musím vlastně poděkovat, protože kdyby nebylo jeho, nikdy bych nezačala běhat a nikdy bych nezakládala žádný foodblog o pro mě zdravým jídle a hlavně nenašla se v tom, co mě baví a v čem jsem dobrá. Takže DĚKUJI! :) 

Abych to trošku vysvětlila. Byla to láska, ale jen z jedný strany... jak už to tak bejvá. Sice jsme spolu chodili strááášně krátkou dobu, ale byla to dost dobrá škola života. Klasickej vzorec -> ty jsi zamilovaná a on nejen že je zamilovaný do tebe, ale asi tak ještě do dalších 10ti holek. Když jsem na to přišla byla jsem na dně a myslela si že to je konec světa. 

Díky bohu jsem v té době bydlela na koleji s mou nejlepší kamarádkou a ta mi řekla, ať zkusím běhat, že ti to vyresetuje hlavu a všechno zvládnu. 

Ejhle, ono to zabralo. Díky běhání jsem si v hlavě poskládala co chci, co nechci a jak už to tak bejvá, když už se snažíte trošku hejbat, tak automaticky přišlo i to, že jsem do sebe neládovala smažený, snažila se nepít alkohol a začala jsem zařazovat do jídelníčku čerstvou zeleninu, ryby, jogurty, atd.

Věřte nebo ne, do téhle doby u mě neexistovalo, abych si dala kousek čerstvé papriky, nebo neslazenej jogurt. 

A takhle to vlastně všechno začalo. Sice od té doby uteklo už hodně času, ale jak se říká, na to nejlepší si člověk musí počkat. A tak teda zakládám můj blog/foodblog.

Najdeš tady recepty, rady, fotky z výletů a možná časem i něco o běhání. 

Nenajdeš tady diety, úmělotinu atd.

Rebarborabarbora