Krabičkujem se do krabic .. 

10.09.2018

Už mě vážně poslední dobou štve, jak musíte být 100% to nebo ono ..  a když nejste, tak máte neuspořádanej instagram, nemáte směr a vlastně to, co sdílíte s okolím je úplně na prd, protože to nespadá do nějaký škatulky!

Jo, ač mi je nejblíž low carb a cukrfrí styl stravování, nikdy ode mě neuslyšíte že jsem LOW CARB nebo CUKFRÍ. A víte proč ? 

V poslední době mi příjde hrozný jak má každej potřebu se zakrabičkovat. Příjde mi to hrozně divný a vtipný. Polovina příspěvků na sociálních sítích je o tom, jak je člověk jedinečnej, že každej nemusí vážit 50 kilo i s postelí, že je normální, když je holka nenamalovaná atd. A přesto všechno si všímám jak se spousta lidí bičuje a ubližuje, jen díky tomu, že zveřejnili že jedou Whole30 nebo cukrfree atd. 

Hele já osobně si myslím o cukru svoje a nechci ho zbytečně přidávat do jídla a vyvarovávám se prefabrikátovaným potravinám. Ale co? Pokud mě můj kluk vezme na oběd, tak si úplně v pohodě dám nějakou prasárnu, zákusek a jsem v pohodě. A víte proč? Protože jsem si uvědomila, že jsem SVOBODNÁ! Já jsem se nikde neupsala ďáblu, nebo nedejbože jsem nevrkočila do žadný sekty, ve který by mi ukřizovali kvůli tomu, že jsem si dala hranolky. 

Proč si pořád zbytečně ubližujeme... proč si sami sobě nadáváme, když něco porušíme ... proč máme takovejhle přístup sami k sobě zakořeněnej? Proč když to chceme změnit musíme přečíst 100 000 příspěvků o sebelásce, přečíst 10 motivačních knížek a nejlépe jít ještě na nějaký školení nebo kurz... Proč to neumíme příjmout, užít si to a pak zase najet na ten svůj režim .. ?

Jojo .. teď si asi říkáte že si hraju velkou hrdinku ... a taky že jo, je to tak ... teď už to umím vidět... ačkoliv nechápu proč a co mě vlastně mě tak nakopalo zadek a  otevřelo oči, ale až teď v pětadvaceti letech to vidím a jsem za to vobrovsky ráda. Bože jak já jsem vždycky sama sobě nadávala a neměla se za to ráda, že jsem zase něco nedodržela ... samozřejmě že to vždycky dopadlo u toho že jsem se vším sekla a otevřela si balíček brambůrek... však co, když už jsem to porušila tak pořádně a od pondělí začnu znova.  

NE! Takhle už nikdy! Upisuju se k tomu že se v životě už nebudu krabičkovat a nebudu si nic lajnovat, přikazovat a nařizovat. NE! 

Proč se pořád zbytečně uvazovat a omezovat.. myslím si že bohatě stačí selskej rozum. Podle mě je tohle ten jedinej správnej zdravej životní "styl".  Pokud vím, že sežeru něco mléčnýho a bolí mě potom břicho, tak je jasný že to příště žrát nebudu. Pokud jednou za rok sním zákusek ze kterýho stříká cukr, tuk a bílá mouka (což jsou největší strašáci dnešní doby) na všechny světový strany a chutná mi, tak si to prostě užiju! 

Jídlo spojuje a s jídlem - chutí, vůní máme spojenejch milióny vzpomínek. Je to podstatná věc v našem životě tak se tím nestresujte. 

Poslouchejte svoje tělo a nekrabičkujte se .. 

Moje veliký moudro na závěr .. V minulosti jsme tolik bojovali o svobodu, teď ji máme, tak si ji užívejte a vyždímejte z ní co nejvíc! 

Rebarborabarbora