Já a váha

15.08.2018

Článek o tom, jak jsem to měla s mojí váhou od prcka až do teď. 

Začala bych tím, že už od malička jsem byla oplácaná ... cca někdy kolem 10let jsem už byla hezkej cvalíček. 

Ještě na fotkách ze školky, jsem jako panenka, tenký ručičky, malinkatý tělíčko... 

A pak někdy kolem druhé třídy to přišlo. Stalo se to tak, že jako malinkatá jsem měla vážný zdravotní problémy .. ztrácela jsem se před očima. Díky nemoci a pořádnýmu oslabení celýho organismu jsem byla chudokrevná, hubeňoučká a hlavně hrozně moc slabá.  

Pochopitelně že díky týhle situaci jsem si jako malá mohla vymýšlet co chci a co nechci jíst a vše mi bylo dopřáno, ač si to moc nepamatuju, myslím si, že jsem toho určitě zneužívala a vymrčovala si jen tom co mi chutnalo, což v tý době byl určitě Nesquik, sladkosti a zapečenej rohlík. 

Pak mi zakázali jakoukoliv pohybovou aktivitu a co se nestalo, pěkně jsem začala kynout. Nikdy to nebyl nějaký extrém, ale dobře jsem se necítila. 

Překousala jsem základku i střední. 

Po střední jsem necelej rok bydlela sama v Brně a o nějakým zdravým životním stylu se nedá mluvit.

Přišla vejška. V prváku jsem si vybudovala dostatečný tukový, cukrový a bůh ví ještě jaký zásoby díky nekonečným mejdanům. Jelikož prvák jsem opravdu čestně a poctivě prokalila a neměla brigádu, tak se můj jídelníček první dva dny po příjezdu na kolej skládal z toho co mami nabalila a zbytek týdne už to jelo na čínskejch polívkách a na podobnejch šmakuládách.

Ač jsem tomu učení moc nedala, prokousala jsem si do druháku a tam přišel hodně velkej zlom. Sestěhovala jsem se s mou, v dnešní době nejlepší kamarádkou. 

Upřímně ? Byla můj pravej opak, jedla divný věci jako je třeba avokádo, cuketa, chodila běhat a co se týče nějakých alkoholových dýchánků moc tomu nedala. No dobře, skoro vůbec, ale v tomhle jsem jí docela dost pomohla. 

Našli jsme si spolu možná pro někoho nepochopitelnej systém soužití. Ale pro nás dvě to bylo boží. Snad na to nemá jinej názor chudina :)) Fungovaly jsme na principu toho, že pokud se některé něco nechtělo, ta druhá se nepřidala, ale spíš té druhé nakopala zadek aby to šla dělat taky, ať už to bylo učení, cvičení, kalení. Prostě všecko.  Jelikož byla a do dneška je, nadšená běžkyně, začala jsem běhat s ní a tak to nejspíš všecko začalo. Začala jsem si vyčleňovat názor na jídlo, hledat způsob, kterým se chci stravovat, hledat to, co je pro mě dobrý a co ne. 

Je to asi logický, když začnete běhat a cvičit, tak už se nechcete cpát hranolkama, pizzama, čínskejma polívkama atd. Jasně že minimálně dvakrát do měsíce jsme se na přednášku vyprdly, objedaly si pizzu, pořádně se zcákaly, nebo zašly do kina, daly si popcorn a hlavně ty nechutně předražený, ale tak moc dobrý načosky se sejrovou omáčkou.

Kalení jsem vyřešila jednoduše. Našla jsem si brigádu jako barmanka v tom nejnavštěvovanějším podniku, kam chodila celá vejška. Takže jsem celej večer byla na akci, nepila - protože jsem makala a ještě si jako bonus něco vydělala. 

Díky tomuhle všemu jsem se z mých vypapaných 85kg dostala na 65kg. To jsem si udržela jen chvilinku. Spíš jsem se pohybovala někde kolem 68-70kg. 

Mezitím vším jsem si našla mýho kluka, kterej mě dovedl ke sjezdům na kole. Prostě osud, zhubneš, najdeš si sporťáka a jsi šťástná. 

Až do doby, kdy přišel první a druhej rok našeho společnýho bydlení. Hledání práce, ztráta volnýho času na kterej jsem byla zvyklá na vejšce, stěhování, nový prostředí a nekonečný objednávání pizzy mě dostalo zpět na váhu 85-86 kg. 

Víte jak se cítí člověk, co už to jednou dokázal a znovu se vyžral ? No úplně na hovno!

Jste v začarovaným kruhu, přesto že víte, jak se toho všeho zbavit, tak je člověk tak zlenivělej že se nemůže dokopat. Vždycky začne, drží se týden, dva. Pak zase spadne tam dolů a už vytáčí číslo svý oblíbený picérky. Přejí se a místo toho, aby konečně došel ten pocit štěstí, tak má výčitky, že jsi to zase podělal, že to zase nedokázal.

Takhle se to motalo cca půl roku pořád dokolečka. A u tohohle bych asi tenhle článek zakončila.

.

.

.

Chceš se dozvědět jak jsem se z toho vlastně všeho dostala? 

Proč vážím v dnešní době 62kg a nebojím se to zveřejnit ? 

Dozvíš se to v dalším článku. Ještě nevím jakej přesnej název bude mít, ale bude o ketodietě, jakej mám na to názor, komu bych doporučila, komu ne a jak to mám s jídlem teď.

Pro pobavení jsem přidala do galerie pod článkem pár fotek z období vejšky.

Kitchenstory